Daň z nemovitých věcí – metodika pro obce
Aktuálně vychází druhé, přepracované vydání metodiky, věnované problematice tvorby a vydávání obecně závazných vyhlášek obcí, a zcela nově také vydávání opatření obecné povahy v oblasti daně z nemovitých věcí.
Legislativní změny, které přinesl „konsolidační balíček“ veřejných rozpočtů významně posílily místní samosprávu nejenom zvýšením sazeb, ale zejména zastupitelstvům v obcích a městech umožnily samostatněji postupovat při nastavení daně z nemovitých věcí na svém území.
Metodické doporučení
zpracovalo Ministerstvo vnitra ve spolupráci s Ministerstvem financí a Generálním finančním ředitelstvím. Obcím by mělo poskytnout základní informace o aktuální právní úpravě daně z nemovitých věcí. Současně by mělo sloužit jako komplexní metodická pomůcka pro provádění úprav koeficientů daně z nemovitých věcí či zavádění osvobození od daně z nemovitých věcí prostřednictvím obecně závazných vyhlášek či opatření obecné povahy.
Obsah metodiky
je plně vyčerpávající a vedle obecných poznatků o dani z nemovitých věcí (daň z pozemků, daň ze staveb, nástroje zvyšující daňovou povinnost, výpočet daně, správa daně) je nejobsáhlejší část věnována možnostem obcí, jak v samostatné působnosti ovlivnit výši daně z nemovitých věcí. Tyto možnosti jsou podrobně rozebrány jak po stránce hmotněprávní (úpravy daně pomocí koeficientů, stanovení místního koeficientu, úpravy koeficientů, možnosti osvobození od daně atd.), tak po stránce procedurální, která je rozdělena na procedurální požadavky spojené s vydáváním obecně závazných vyhlášek a na procedurální požadavky spojené s vydáváním opatření obecné povahy. Zvláště tento nový procesní prvek v zákoně o dani z nemovitých věcí je podrobně popsán ve všech jednotlivých krocích (od návrhu až po odůvodnění vydaného opatření).
Součástí metodiky je doslovný přehled všech zákonných zmocnění k úpravě daně z nemovitých věcí pomocí koeficientů i zmocnění ke stanovení osvobození od daně. V plném znění jsou uvedena i všechna ustanovení, která souvisí se zákonnými zmocněními k úpravě daně z nemovitých věcí. K této problematice je citována i základní judikatura Ústavního soudu. Důležitou a obsáhlou část metodiky tvoří vzory obecně závazných vyhlášek a vzory opatření obecné povahy.
Velmi potřebná metodická příručka (226 stran) bude jistě oceněna a využívána všemi obcemi, pro které je daň z nemovitých věcí zdrojem tolik potřebných příjmů. V případě změny právních výkladů v souvislosti s přijetím nových zákonů či zásadních soudních rozhodnutí bude metodická pomůcka i nadále průběžně aktualizována.