Výdejní zásilkové boxy a obce
V případě výdejních boxů (např. AlzaBoxy aj.), se podle Ministerstva průmyslu a obchodu (stanovisko MPO z 12. 12. 2024) jedná o provozovny podnikatele, jemuž tyto boxy patří, a to s ohledem na definici provozovny obsaženou v § 17 odst. 1 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů; provozovnou se pro účely tohoto zákona rozumí prostor, v němž je živnost provozována.
Živnostenská provozovna
Podle názoru MPO je předávání objednaného zboží součástí prodeje, tedy konkrétní živnosti, a dochází-li k předání zboží, byť samoobslužným způsobem, v konkrétním prostoru, je třeba tento prostor i jako provozovnu vnímat a také označit. Současně MPO potvrzuje, že umístění těchto výdejních boxů lze regulovat prostřednictvím tržního řádu vydaného v souladu se zmocněním obsaženým v § 18 odst. 1 a 4 živnostenského zákona, protože výdejní boxy nepodléhají posuzování podle stavebního zákona.
Ministerstvo průmyslu a obchodu tak zaujalo v dané věci jasné stanovisko, když definovalo výdejní boxy jako provozovny ve smyslu živnostenského zákona. Toto zařazení definuje provozovnu jako prostor, kde je vykonávána živnostenská činnost. Důležitým aspektem je skutečnost, že předání zboží, byť realizované samoobslužnou formou, je považováno za integrální součást prodejního procesu.
Z této klasifikace vyplývají pro provozovatele specifické povinnosti. Každý výdejní box musí být řádně označen jako provozovna, což zahrnuje uvedení identifikačních údajů podnikatele a další náležitosti vyžadované živnostenským zákonem. Toto označení musí být jasně viditelné a přístupné veřejnosti.
Významným aspektem daného stanoviska je možnost regulace výdejních boxů prostřednictvím tržního řádu. Obce mohou na základě zmocnění obsaženého v § 18 odst. 1 a 4 živnostenského zákona vydávat tržní řády, kterými mohou regulovat umístění těchto zařízení. Tato skutečnost je o to významnější, že výdejní boxy nepodléhají posuzování podle stavebního zákona.
Užívání veřejného prostranství
Na venkovními samoobslužné zásilkové boxy lze z právního hlediska nahlížet také jako na specifický druh technického zařízení. Dle stavebního zákona se jedná o konstrukci či technické zařízení, které nespadá do kategorie staveb. Lze je tedy považovat za zařízení sloužící k poskytování služeb.
V kontextu zákona o místních poplatcích je rozhodující, zda umístění těchto boxů na veřejném prostranství naplňuje definici zvláštního užívání. Vzhledem k tomu, že boxy slouží k poskytování služeb a jsou umístěny na veřejném prostranství, lze dojít k závěru, že jejich provozování skutečně představuje zvláštní užívání veřejného prostranství. Toto užívání pak podléhá zpoplatnění místním poplatkem, pokud je tento poplatek obcí zaveden a pokud je dané místo (veřejné prostranství) určeno obecně závaznou vyhláškou příslušné obce.
Zákon o místních poplatcích, stanoví v § 4 odst. 4, že sazba poplatku za užívání veřejného prostranství činí až 10 Kč za každý i započatý m2 užívaného veřejného prostranství a každý i započatý den. Obce mají také možnost stanovit poplatek týdenní, měsíční nebo roční paušální částkou. Tato flexibilita umožňuje obcím přizpůsobit strukturu poplatku místním podmínkám a specifickým charakteristikám zásilkových boxů.
Zavedení poplatku za umístění zásilkových boxů může mít několik pozitivních dopadů. Primárně jde o fiskální nástroj, který generuje příjmy do obecního rozpočtu, kdy provozovatelé těchto zařízení přispívají do obecního rozpočtu za komerční využití společného prostoru. Tyto prostředky mohou být využity na údržbu a rozvoj veřejných prostranství, čímž se částečně kompenzuje zátěž způsobená komerčním využitím těchto ploch. Sekundárně poplatek má regulační funkci. Může sloužit jako nástroj k usměrnění rozmístění zásilkových boxů v rámci obce, motivovat provozovatele k efektivnějšímu využití prostoru a předcházet nadměrné koncentraci těchto zařízení na exponovaných místech. Správně nastavená výše poplatku by měla reflektovat jak ekonomickou hodnotu využívaného prostoru, tak i potenciální přínosy těchto služeb pro místní komunitu.
Na druhou stranu je třeba zvážit i potenciální negativa. Příliš vysoké poplatky by mohly vést k omezení dostupnosti této služby pro občany obce. Potenciální omezení by bylo rovněž v rozporu s trendem podpory alternativních způsobů doručování, které mohou přispět ke snížení dopravní zátěže ve městech. Je tedy na místě hledat rovnováhu mezi fiskálními zájmy obce, významem služby pro občany obce a podporou inovativních řešení v oblasti logistiky poslední míle, a to zvláště v případě, kdy obec například nemá vlastní poštu. Významná je i dostupnost těchto zařízení v režimu 7/24.
Vhodně nastavený systém může přispět k lepší organizaci veřejného prostoru a zároveň podpořit rozvoj moderních služeb, které zvyšují kvalitu života ve městě.