Karel IV. by zíral
Nové Město pražské dokázal vybudovat český král Karel IV. v hrubých rysech za necelých dvacet let. Je to plocha od dnešní Petrské čtvrti na severu, po Vyšehrad na jihu, od Národního musea na východě, po Můstek na západě. Pro upřesnění je to plocha 360 hektarů, přibližně 3 kilometry na délku a 1 kilometr na šířku.
Současná rekonstrukce náměstí Jiřího z Poděbrad ukazuje, jak to vypadá, když se něco snaží budovat současná státní správa.
Doba Karlova
Plocha Nového Města nebyla samozřejmě zastavěna celá, byly zde ponechány volné parcely, ale počin to byl vskutku gigantický. Tento projekt zahrnoval výstavbu tří náměstí (ne renovaci, nebo revitalizaci, ale vybudování, jak se tenkrát říkalo, na zeleném drnu), několika kostelů a podle dobového odhadu také 500 obytných domů. To všechno v době, kdy jedinými stavebními nástroji byly krumpáč, lopata, sekera, zednická lžíce a kolečko.
Tehdy bylo povinností nových měšťanů postavit na přidělené stavební parcele (městišti) dům za 18 měsíců (to je jeden a půl roku!). A to od návrhu po nastěhování.
Byla to zlá doba a Karel byl hnusný monarcha, ale díky tomu nemusel diskutovat se svými poddanými o prospěšnosti té či oné stavby, o umístění té, které ulice. Také nemusel svolávat schvalovací komise a vyčíslovat pro jiné komise prospěšnost budoucí stavby.
Jak jsem řekl, byla to zlá doba, ale rychlost výstavby byla neuvěřitelná, a to v čase kdy středověký stavební rumpál, poháněný výhradně lidskou nebo zvířecí silou, byl nejnovější výkřik techniky.
Dvacáté století
Čas pokročil, na konci devatenáctého století se začaly bourat středověké hradby a v té době se začalo s výstavbou domů na ploše Královských Vinohrad. Mezi roky 1880 a 1910 se každých deset let zdvojnásobil počet vystavěných domů a ve 20. letech minulého století byla zastavěna většina plochy zmíněného města. Za tuto dobu zde bylo hrubým odhadem vystaveno na dva tisíce domů.
Správa věcí veřejných nebyla ještě tak pokročilá jako ta naše, zastupitelstvo města jistě nebylo genderově vyvážené a o dodržování bezpečnosti práce se vědělo jen velice málo. I přesto naši předci stavěli tempem obdivuhodným.
Pro připomenutí. Bylo to v době, kdy nákladní automobil byl ještě rarita a veškerý materiál se převážel koňskými potahy. Mezi roky 1929–1932 byl pak vystavěn na náměstí Jiřího z Poděbrad kostel Nejsvětějšího Srdce Páně.
A současnost…
Doba poskočila o sto let a jsme v současnosti a aktivistické zastupitelstvo Prahy 3 se rozhodlo revitalizovat náměstí Jiřího z Poděbrad. Tato přestavba nezahrnuje 400 podzemních parkovacích míst, o čemž se hovořilo před dvaceti lety a bylo by v této lokalitě potřeba jako sůl. Nejedná se ani o vyhloubení protiatomového krytu, o kterém snili komunističtí předáci v šedesátých letech minulého století.
Jedná se o revitalizaci, ne vybudování něčeho nového, ale pouze o vylepšení stávajícího. Toto náměstí má plochu necelých cca 200×100 metrů.
I když se stavební plány v současnosti nemusejí rýsovat ručně, ale jsou vytvářeny v počítačích, i když se výsledky nechají prezentovat na virtuálních 3D modelech a i přes to, že současná stavební technika vládne mechanizací téměř na cokoli, úprava má tohoto náměstí trvat neuvěřitelných třicet tři měsíců.
V době, kdy je schopna v čínském Changsha stavební firma postavit padesáti patrový mrakodrap za dvacet dní, je toto stavební tempo jen těžko pochopitelné.
Pocit, že se někdo musel zbláznit, ještě zesílí ve chvíli, kdy zjistíme, za jak dlouho byl před sto lety vystavěn kostel Nejsvětějšího Srdce Páně v centrální části náměstí. V té době byl schopen architekt a urbanista Josip Plečnik vybudovat tento obrovský chrám za tři roky a devět měsíců. A to od zahájení výkopových prací po odevzdání stavby. Dokázal to i přes to, že byly základy kostela kopány ručně. K tomuto termínu se teď současní revitalizátoři, s veškerým nadšením těsně přiblížili.
Když stavěl Karel IV. Nové Město, panoval dle dobových pramenů na staveništi hektický stavební ruch. Přestavba náměstí Jiřího z Poděbrad trvá už jeden rok a hektický stavební ruch tam vážně nepanuje. Hromady štěrku jsou na tom samém místě, jak byly před dvěma měsíci. Asi tak deset dělníků něco kutí s lopatami, nebo dláždí již dříve vydlážděné ulice (teď jsou dlážděny jinou dlažbou) a jeden bagr bagruje (tedy občas).
Předpokládám, že kdyby za českým a římským králem Karlem IV. přišel ve 13. století nějaký stavitel s takovýmto časovým harmonogramem, Otec vlasti by ho asi nechal přibít za jazyk na pranýř, nebo rovnou shodit v koši do Vltavy.
Nikdy jsem se nezabýval tvorbou cen takovýchto staveb, a proto se mi cena těžko rozporuje. Pokud je ale v dnešní době normální, že vydláždění a zatravnění 2 hektarů, vybudování kanalizace na stejné ploše, vysázení 250 stromů, přesunutí kašny a zakopání několika nádrží na dešťovou vodu má stát téměř 500 000 000 Kč (počet nul vidíte správně, nejedná se o padesát, ale skutečně o pět set milionů), je cosi shnilého v království Dánském.
A Karel IV., z Boží vůle král, na nás zírá z temného středověku s otevřenými ústy a možná se trochu sarkasticky usmívá.
Publikováno v internetovém deníku Neviditelný pes dne 6. února 2025.