Jiný kraj, jiný mrav – ve kterých je snadnější odhalit korupci?

Občané napříč republikou mají výrazně rozdílné šance sledovat a ovlivňovat rozhodování svých zástupců. To ukázalo srovnání krajů v rámci projektu Transparentní Česko, který realizuje nevládní organizace Oživení. Lidé v některých krajích mají větší možnost veřejné kontroly i účasti na rozhodování než v jiných, především kvůli neexistujícím standardům transparentnosti.

„Blíží se volby do zastupitelstev krajů. Ty hospodaří s více než 360 miliardami korun. Většina těchto peněz putuje do jimi zřízených příspěvkových a obchodních společností, kterých je kolem dvou tisíc. Umožnit veřejnou kontrolu je jediný způsob, jak sledovat kvalitu správy a hospodaření. Veřejná kontrola je zároveň tím nejlevnějším a nejefektivnějším kontrolním mechanismem,“ říká Šárka Zvěřina Trunkátová, předsedkyně Oživení.

Spolek Oživení se zaměřil na 5 oblastí, které ukazují, jak jsou kraje otevřené směrem k občanům, dodavatelům, kritickým názorům a k řešení vnitřních problémů. Nejlépe zvládají otevřenost směrem k občanům, přestože i zde platí pořekadlo „jiný kraj, jiný mrav“. Kraj Vysočina splnil požadavky v otevřenosti na 88 %, zatímco Zlínský kraj jen ze čtvrtiny.

Dobrou praxi lze vysledovat také v oblasti otevřenosti k dodavatelům, tedy péči o tržní prostředí. Zde opět dobře dopadl Kraj Vysočina nebo Středočeský kraj. „Vysoko umístěné kraje jsou transparentní, o jejich zakázky se vede dostatečný konkurenční boj, jsou inovativní a používají kvalitativní hodnoticí kritéria a nástroje usnadňující dodavatelům podávání nabídek,“ říká právník Marek Zelenka, expert na oblast veřejných zakázek.

V dalších oblastech hodnocení je mnohem obtížnější nalézt pozitivní příklady. Krajská média slouží primárně k politickému PR s minimálním prostorem pro kritické názory a úroveň se zhoršuje. Prostor pro alternativní názory klesl oproti roku 2020 takřka na polovinu, zatímco počet útoků na opozici, která se zpravidla nemůže bránit, narostl trojnásobně. Hrubnutí politické debaty považujeme za nebezpečný signál.

Místopředsedkyně Marie Krutišová dodává: „Rádi vyzdvihujeme dobrou praxi, ale v oblasti krajských médií dobrá praxe zkrátka není. V krajských médiích chybí prostor pro kritické názory a politici by měli zajistit, že média hrazená z veřejných prostředků nebudou sloužit pouze politickému PR.“

Také přístup k řešení vnitřních problémů je značně formalistický. 8 ze 13 krajů umožňuje podání oznámení pouze na vlastní zaměstnance a aktivně si omezují šanci získat včasné informace o podvodném nebo nekalém jednání. Kraje nejsou dostatečně transparentní ani v informování o vlastních organizacích, kam směřuje většina jejich rozpočtu. Žádný kraj neprovádí transparentní výběrová řízení na vedoucí pozice ve svých příspěvkových organizacích a obchodních společnostech a jen 5 ze 13 krajů zveřejňuje oznámení o těchto řízeních. To zásadně snižuje důvěru v jejich fungování.

„Lidé krajským zastupitelstvům relativně věří, ovšem důvěra založená na znalostech toho, co se v kraji děje a zájmu o toto dění, je silnější a stabilnější než důvěra založená na pocitech nebo dokonce skutečnosti, že problematiku krajské politiky vlastně moc nevnímají. A právě proto je důležité být transparentní,“ komentuje průzkum Jaromír Mazák, ředitel výzkumu STEM.

Srovnání všech krajů a detailní výsledky najdete na webových stránkách www.transparentni-cesko.cz.