Český Green Deal

V médiích těchto dnů se objevil termín český Green Deal, a to v návaznosti na středeční jednání vlády. Na programu bylo projednání dokumentů, které výrazně ovlivní vývoj české energetiky v návaznosti na evropský program dekarbonizace Evropy do roku 2050. Jde o Státní energetickou koncepci (SEK), Národní energeticko-klimatický plán (NECP) a Politiku ochrany klimatu (POK). NECP (National Energy and Climate Plan) dala Evropská komise za úkol sestavit každé zemi, aby bylo možné koordinovat emisní cíle EU a všechna opatření komise pro jejich plnění.

O tom, jak bude Česko plnit Green Deal, však není po středečním jednání vlády jasno. Kabinet kvůli výběru dodavatele nových jaderných bloků v Dukovanech debatu o trojici strategických dokumentů odložil. Vrátit se k ní chce v následujících týdnech. Uplynulo deset let od zrušení tendru na dva bloky jaderné elektrárny Temelín tehdejší Sobotkovou vládou. Nyní vybraný korejský dodavatel údajně postaví dva bloky v Dukovanech, každý za 200 miliard, a to do roku 2038. To je pozitivní zpráva, už aby to bylo – problémů se totiž rýsuje několik (dodavatel umí klasické své reaktory o výkonu 1400 MW – zmenšené plánované „tisícovky“ zatím nikde nefungují; Westinghouse nesouhlasí s vývozem reaktorů, vzniklých s americkou pomocí; neví se, jak trh ovlivní vývoj ceny elektřiny do roku 2038 a tím celé financování; riziko prodloužení výstavby a prodražení projektu atd.).

Vraťme se však k Zelené dohodě. Zvýšený zájem o navrhovanou českou cestu vývoje energetiky provází obavy o reálnosti navrhovaných opatření a zejména o jejich dopady na ceny, nejenom energie samotné, ale navazující ceny pohonných hmot, bydlení a dalších služeb. Očekávané zdražování se výrazně projeví v nespokojenosti občanů a bude mít negativní dopad na dopravu, průmysl a další odvětví národního hospodářství. Nebudeme při schvalování naší národní cesty opět papežštější nežli papež? Přinášíme v této souvislosti některé publikované názory.

Vstříc dalšímu zdražování

Pod tímto titulkem zveřejnil svoje stanovisko renomovaný ekonom Lukáš Kovanda:

„Tento týden vláda schvaluje ‚český Green Deal‘. Současně jednotlivé země EU zveřejňují svůj klimatický plán do roku 2030. Ten však v řadě případů, včetně případu Německa, zaostává za požadavky vytyčenými Bruselem. To by mělo nově zajímat české řidiče, neboť to může výrazně zvednout cenu pohonných hmot v Česku. Právě kvůli tento týden schvalovanému ‚českému Green Dealu.‘

‚Český Green Deal‘ totiž způsobí, že emisní povolenky budou muset být započítávány i třeba do cen bydlení nebo právě pohonných hmot. Jenže zmíněné Německo, ale i další velké ekonomiky EU, jako je Itálie či Francie, často hrubě neplní svůj klimatický plán pro rok 2030. Budou si tedy muset koupit o to více ‚odpustků‘, tedy emisních povolenek, aby nečelily masivním pokutám Bruselu.

Jenže trh s povolenkami je v EU jen jeden. Když na něm bude významně nakupovat své ‚odpustky‘ velký hráč typu Německa a jeho podniků, bude šponovat cenu povolenky nahoru. Jestliže ta tedy v důsledku chystaného ‚českého Green Dealu‘ bude muset být započtena už i do cen pohonných hmot v Česku, znamená to, že cena benzínu či nafty v Česku poroste. Podle německého think-tanku Agora Energiewende to může být po přepočtu třeba o 10 Kč/l.

Samozřejmě, česká vláda bude moci dramaticky navýšenou cenu pohonných hmot zastropovat. Takže pro řidiče cena vzroste nakonec méně než o 10 Kč/l. To má však své ‚ale.‘

Za prvé, například současná vláda se stropování cen pohonných hmot vždy bránila. Za druhé, příjmy z povolenek jsou primárně příjmem Bruselu. Nikoli české vlády. Výnos z povolenek sice členský stát využije, ale jen dle směrnice Bruselu. Jsou to tedy peníze i z hlediska české vlády přísně účelově vázané, přičemž účel stanovuje Evropská komise.

Takže pokud česká vláda ceny pohonných hmot zastropuje, bude je muset dotovat na svůj další dluh – tedy na dluh všech českých daňových poplatníků. Daňoví poplatníci tak dražší pohonné hmoty stejně zaplatí v celém rozsahu. A pokud ne oni, pak jejich děti či vnuci.

To je vlastní smysl Green Dealu. Zdražit fosilní paliva a energie, aby je lidé méně využívali a emise z nich klesaly, postupně, do roku 2050, na čistou nulu. Dokud nebude zdražení dostatečné, ani pokles emisí nemusí dostatečný – a o to výraznější bude muset další zdražení být, včetně zdražení povolenek, tedy i pohonných hmot. Dokud lidé nebudou jezdit tradičními auty dostatečně málo nebo dokud v dostatečném rozsahu nepřejdou na elektromobilitu, budou ceny pohonných hmot popsaným způsobem uměle růst a růst. To je prostá a neúprosná logika Green Dealu.

A ani ‚český Green Deal‘ se pochopitelně netýká jen pohonných hmot. Má uměle zdražovat – a to tedy potenciálně velmi výrazně – mnohé další sféry života lidí. Je to tudíž vysoce důležitá věc. A vysoce politicky nepopulární. Zjevně právě proto ho v Česku chce vláda schvalovat nyní, uprostřed léta a času dovolených, kdy lidé mají úplně jiné, příjemnější starosti.“

Vstříc zelené revoluci

K problematice se vyjadřuje i známý publicista Milan Smutný. V článku s výše uvedeným titulkem odkazuje na přístup k problematice odstavení uhelných zdrojů v Německu a zaujímá také stanovisko k reálnosti navrhovaných opatření v Česku. Text byl publikován 17. července na internetovém deníku Neviditelný pes, uvádíme jen dvě citace:

„Nejnovější zprávy z Německa dokládají, že pokus o zelenou revoluční tranzici ztroskotal jako obvykle – na penězích a neochotě voličů se na horentních nákladech podílet snížením své životní úrovně. Deficitní německý státní rozpočet vystavil stopku 24 let trvající podpoře výroby elektřiny ze solárních a větrných zdrojů v podobě garantovaných výkupních cen na 20 let. Spolková vláda 5. července oznámila, že od ledna 2025 se podpora omezí na instalační dotace. Další klíčovou informací z první poloviny července je, že v důsledku nezájmu německého průmyslu budovat nové velké paroplynové elektrárny, a to současně s technologií umožňující jejich rychlý transfer na spalování zeleného vodíku, německá vláda se rozhodla ponechat zákonný termín odstavení uhlí na rok 2038, přičemž o případném rychlejším konci uhlí má rozhodnout trh a tlak ceny emisních povolenek.“

Druhá citace uvedeného textu se týká „reálnosti“ českého přístupu k uhelným elektrárnám (zkráceně):

„Nejstrašlivějším bubákem klimatické hysterie se stalo uhlí a energie z něho. To má být co nejdříve zlikvidováno. A jak bude nahrazeno?

Jestliže ještě v roce 2022 se mohla česká elektroenergetika spoléhat na stabilní celkový výkon uhelných elektráren 9,4 GW, má z nich zbýt do roku 2030 jen naprosté minimum – úvahy kolísají mezi 3 GW až pouhými 500 MW (v tzv. nekritičtějším scénáři). Jaderná energetika zůstane na svých stabilních 4,2 GW, elektrárny na zemní plyn mají zvýšit svůj výkon asi o třetinu. To, co Česko má posunout do světlých zelených zítřků je zpětinásobení výkonu solárních elektráren na 10 GW a větrných zdrojů na 1,5 GW. Jiný článek na faktech konstatuje, že plány na instalaci takových kapacit občasných zdrojů energie (OZE) jsou v Česku nereálné.

Nicméně i kdyby taková kapacita díky schváleným instalačním a lobbisticky prosazovaným provozním dotacím (tedy vlastně zopakováním prvního solárního tunelu, který české spotřebitele elektřiny a daňové poplatníku přijde do roku 2030 na neuvěřitelných 800 miliard korun) vznikla, postavit elektroenergetiku Česka dominantně na OZE je nesmysl, pokud to není přímo ekonomicky zločin.

Důkaz? V prosinci 2023 dle statistiky Energetického regulačního úřadu se na netto výrobě a spotřebě elektřiny v ČR tehdejší instalovaný výkon 2,15 GW solárních elektráren podílel zanedbatelnými 0,53 procenta, větrné zdroje o jmenovitém výkonu 340 MW jedním procentem. Každý si umí tyto cifry násobit pěti pro cílovou kapacitu roku 2030, aby zjistil, že nás čeká průšvih. Protože loni v prosinci uhelné elektrárny kryly bezmála 47 % čisté spotřeby, jaderné 45 %. Podobné je to i v jiných zimních měsících.“

Před nedávnem se konaly volby do Evropského parlamentu a mnozí voliči doufali, že dojde ke změně, protože právě Green Deal vede k energetické krizi a drahotě. Zdá se, že očekávání nebude naplněno.