Dostupnost předškolních zařízení

Mateřské školky jsou typickým zařízením, které zajišťuje, vedle převážně rodičovské výchovy, péči o děti předškolního věku. Zřizovateli naprosté většiny mateřských školek jsou obce a města, tedy orgány místních samospráv, jejichž hlavním posláním je zajišťovat potřeby svých občanů a rozvoj svého území.

Je všeobecně známo, že velikostní struktura obcí v Česku se vyznačuje, ve srovnání s evropskými zeměmi, mimořádně velkým počtem malých obcí. Existuje tudíž poměrně značné množství obcí, ve kterých není zřízeno zařízení předškolní výchovy a péče o děti. Vedle toho i v řadě větších obcí a zejména ve městech, kde funguje i několik mateřských školek, bývá velkým problémem rodičů zajistit umístění své ratolesti do školky. Pro představitele obcí a měst je zajištění potřebných kapacit problém, a to nejenom ve sledování demografického vývoje a případné navazující investiční výstavby, ale mnohdy se jedná též o fiskální záležitosti. Příkladem mohou být aktuální spory o financování regionálního školství včetně platů pro nepedagogické pracovníky.

Dlouhodobý ekonomický růst společnosti vyžaduje hledat cesty, které umožní kvalitní péči a výchovu pro většinu dětí v předškolním věku, aby se jejich rodiče ve větší míře zapojili do pracovního procesu. Je to úkol pro státní orgány i pro územní samosprávu. Svědčí o tom i opakované návrhy Národní ekonomické rady vlády (NERV), která doporučuje „zajistit všeobecnou dostupnost zařízení předškolní výchovy a péče.“ Předchozí text v uvozovkách je totiž názvem jednoho z třiceti sedmi návrhů NERV, které povedou k vyššímu dlouhodobě udržitelnému ekonomickému růstu. Zajistit dostatečnou kapacitu pro děti v mateřských školách je dlouhodobý problém. Následný text v plném znění uvádí odůvodnění i přínosy návrhu.

Zajistit všeobecnou dostupnost

V odůvodnění se uvádí, že i po dvou dekádách přetrvává v příliš mnoha lokalitách republiky nedostatek finančně dostupných předškolních zařízení (pro děti 2+). Situace omezuje již druhou generaci v řadě v plánování rodičovství a při slaďování rodičovství s pracovní kariérou. Zbytečně se snižuje zaměstnanost, snižují se výnosy veřejných rozpočtů z daní a pojistného, zvyšují se sociální výdaje rodin, snižuje se ochota mít více dětí, zvyšují se sociálně ekonomické rozdíly, snižuje se kvalita života, snižuje se důvěra lidí v systém. Dosavadní systém dotací na rekonstrukci a dobudování předškolních kapacit se v praxi ukázal jako příliš kompetitivní (nízká úspěšnost žádostí vyvolávající vysokou míru zbytečné administrativy a utopených nákladů), obtížně předvídatelný (vyhlašovány jsou na posledních chvíli s příliš rychlým požadavkem na čerpání), pře-parametrizovaný (realizují se i ne zcela optimální projekty), administrativně naivní (dotují se často výstavby, které by proběhly i bez dotací).

V systému nejsou dobře nastaveny ekonomické motivace klíčových subjektů (nedostatečná finanční a zákonná motivace na straně obcí) a absence nástrojů na straně veřejných rozpočtů (stát však není zřizovatel předškolních zařízení). Jde o „kapsy přišité na špatném místě“.

Návrhy řešení

Problém lze do velké míry vyřešit jednorázovou vlnou investic do dobudování nedostatečných kapacit v dotčených lokalitách. Analýza nákladů a výnosů ukazuje, že tato investice je z dlouhodobého pohledu pro veřejné rozpočty finančně neutrální nebo dokonce pozitivní (předpokládá se, že s kapacitami půjde ruku v ruce i kvalita předškolní péče, výchovy a vzdělávání). K tomu je třeba připočíst vyšší kvalitu života rodičů a větší motivace k rodičovství.

Detaily implementace předložil NERV vládě již ve svém návrhu v dubnu loňského roku. Vleklý problém nedostatečných kapacit lze vyřešit změnou režimu poskytování dotací během několika let. Nákladově může odhadem jít o vyšší jednotky miliard korun ročně po několik let, které se však v delším horizontu veřejným rozpočtům vrátí. Proto se navrhuje:

• Základní formou předškolního zařízení by měly zůstat mateřské školy (MŠ) z následujících důvodů:
  1. MŠ jsou v ČR dlouhodobě osvědčenou, všem známou a většinově oblíbenou institucí;
  2. MŠ silněji akcentují i kvalitu výchovy a vzdělávání;
  3. Byť jsou provozní požadavky MŠ vyšší než u alternativ a jsou tedy vyšší i investiční náklady, je dlouhodobý čistý fiskální přínos míst v MŠ pozitivní.
• Dětské skupiny (DS) a případné sousedské hlídání (SH) mohou a měly by představovat doplňkovou, resp. alternativní formu předškolních zařízení:
  1. pro rodiče, kteří je preferují před MŠ;
  2. v situacích, kdy je třeba překlenout období potřebné k dobudování chybějících kapacit MŠ nebo v lokalitách s příliš malým počtem dětí pro provoz MŠ.
• Dosavadní systém dotací investiční výstavby MŠ ze státního rozpočtu přenastavit tak, že obec (jako zřizovatel) bude nově mít na investiční dotaci ze státního rozpočtu na dobudování kapacity MŠ nárok automaticky, pokud potřebnost dodatečné kapacity věcně doloží. Vhodně koncipovaný investiční projekt obce pak bude věcí ujednání s dotační autoritou, nikoliv ex-ante limitován svazujícím parametrickým nastavením toho kterého dotačního titulu.
• Pokud obec předškolní kapacity v přiměřené době nezajistí, převezme související agendy teritoriálně příslušná ORP a kapacity zajistí (možno uvažovat např. o penalizaci obce snížením až zrušením příjmů dotyčné obce z RUD za děti bez místa v předškolním zařízení v jurisdikci obce).
• Zavést systém průběžného monitoringu a včasné anticipace potřeb lokálních kapacit předškolních zařízení tak, aby obce, ORP i stát měly aktuální a věrohodnější informace o stavu a výhledu potřeb kapacit předškolních kapacit na lokálních úrovních.
• Finančně podpořit zajištění personálních kapacit MŠ + DS. Peníze na to jsou v Národním plánu obnovy a dostatečně se nevyužívají. Dlouhodobou překážku představuje nedostatečná spolupráce mezi MŠMT (financování a zodpovědnost za síť MŠ) a MPSV (financování a zodpovědnost za DS a případně SH).

Očekávané přínosy

• Čistý výnos veřejných rozpočtů díky dobudování kapacit MŠ ve střednědobém výhledu ve formě vyšších výnosů DPFO a pojistného a dále nižších výdajů na sociální dávky díky vyšší zaměstnanosti a produktivnějším kariérám rodičů. Čím dříve budou investice do chybějících kapacit realizovány, tím dříve se začnou veřejným rozpočtům vracet.
• Zvýšení kvality života rodičů a přiblížení pracovních a kariérních příležitostí žen vůči mužům. Zde v ČR stále panují příliš velké rozdíly.
• Snadnější plánování rodičovství a zvýšení ochoty k mateřství a rodičovství (implikace pro udržitelnost důchodového systému).
• Lepší socializace a připravenost dětí na základní školu, především těch se slabším sociálně ekonomickým zázemím, což povede k snižování vysokých vzdělávacích nerovností způsobené přehnaně meritokratickým vzdělávacím systémem a snížení růstu nerovností ve společnosti.
• Snížení motivací mladých lidí a těch vzdělanějších především, k odchodům z vesnických oblastí a malých odlehlých měst do velkých městských center.